neděle 5. června 2016

Recenze | V šedých tónech - Ruta Sepetys


Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiř.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.



Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho...
Rok 1941. Patnáctiletou, výtvarně nadanou Linu, její matku a bratra odvádí tajná policie z jejich domu. Matka rozbíjí drahé a hezké věci a volá na své děti, aby si zabalili jen to nejnutnější. Krátce poté je sovětská tajná policie odvádí do vozu k ostatním lidem, které čeká naprosto stejný osud. Nikdo přesně neví, proč zrovna oni - co provedli - a kam je vlastně vezou, natož aby věděli, jaký osud je čeká. Čeká je deportace do pracovního tábora, daleko od domova - až na Sibiři.
Lina měla jít na uměleckou školu, ale jakmile se ocitá ve vlaku, kam je spolu s ostatními lidmi donucena nastoupit, je všechno pryč. Tehdy si to možná ani neuvědomuje - neuvědomuje si, co a jaký život ji čeká, ale brzy to pochopí. Minimum jídla, zacházení jako s dobytkem a vyhazování mrtvých těl z dalších vagonů vlaku, taková je realita.

Z obyčejného života se stává boj, z jídla a soukromí nepředstavitelná vzácnost. Na Linu, jejího bratra, matku - i ostatní lidi je vyvíjen krutý tlak, který nejen potlačuje je samé, ale také lidskost v nich. Dostává se jim krutého, odporného zacházení, zažívají vyhrožování, hlad a strach. Lina si v sobě musí zachovat nejen lidskost, ale i naději a lásku, zatím co daleko od domova téměř bojuje o svůj život a snaží se obrázky zaznamenat dění kolem sebe.

U téhle knížky se mi velice těžce sepisoval děj. Snažila jsem se ho nějak vystihnout, ale šlo mi to velice těžce. Kniha V šedých tónech disponuje velice silným příběhem, který mě mockrát chytil za srdce, a nemůžu si pomoct - těžko se mi hledají slova, která by vystihovala to, co se v ní odehrává. Je to příběh, který ukazuje, co se dělo, jak s těmi lidmi zacházeli - a člověka to skutečně chytí za srdce, jakmile vidí, co jim dělali a jak museli žít, aniž by něco provedli. Lidská krutost jednoduše nezná mezí, ale stejně tak i láska a naděje - a i díky této kombinaci je tato kniha podle mě skutečně výjimečná.

Od Ruty Sepetys už četla knihu Potrhaná křídla, takže jsem už tak trošku znala její styl psaní a věděla jsem, na co se těšit, ale přesto mě V šedých tónech zastihlo naprosto nepřipravenou. Záplava emocí, která se mě zmocnila při čtení, jak jsem prožívala celý příběh s hlavní hrdinkou - tedy Linou - byla pro mě velikým překvapením. Čekala jsem od téhle knihy celkem dost, ale nakonec jsem byla opravdu překvapená.

Celá kniha je skvěle napsaná, realistická a úžasně čtivá, což jen podtrhuje kruté a smutné dějství, které se v ní odehrává. Postavy jsou také naprosto reálné, hlavní hrdinka velice sympatická a tak nemám vůbec nic, co bych mohla označit za chybu. V šedých tónech je zkrátka skvělá kniha a vůbec nelituji, že jsem si ji přečetla. Naopak, brzy si ji přečtu znovu.



0 komentářů:

Okomentovat