pondělí 14. listopadu 2016

Recenze | Kdybychom se neviděli - Cynthia Hand

Tématika rodiny a úmrtí v ní je v poslední době nejen rozšířená, ale také dost populární. Nedávno jsem psala recenzi na knihu Byla jsem tu od Gayle Forman, dnes se podíváme na podobný kousek - Kdybychom se neviděli od Cynthie Hand, autorky série Nadpozemská.

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat webu Databáze knih, díky moc! 

Série: -
Počet stran: 320
Vazba: Hardback
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Jaký je život člověka, který ztratil někoho blízkého? Lex to ví, sama tím prochází. Její bratr spáchal sebevraždu - její život se v ten moment zastavil a obrátil vzhůru nohama. Už to není obyčejná holka, co má obyčejný život. Je ztracená, dost možná i zatracená.
Kdyby měla Lex na výběr, pokusila by se věci udělat jinak. Pokusila by se Tylera zachránit, aby si neublížil a neodešel. Nemůže ale jeho čin zvrátit, ani změnit. Místo toho musí žít nejen život bez něj, ale i sama se sebou. S vědomím, že pro něj ještě mohla něco udělat... Zachránit ho. 

V poslední době se tenhle typ knih doslova překvapivě rozmnožil, ale nemůžu si stěžovat. Podobné kousky vrhají na tohle celkem ošemetné téma nové světlo, což je podle mého názoru dobré. Na druhou stranu… Jak moc dobré je, když se nám vrací stále ten samý scénář? 
Musím se přiznat, že jsem ze začátku byla nejistá. Trošku jsem se totiž obávala, aby celá ta kniha nebyla taková… Ubrečená. Což se může stát a svým způsobem bych to autorce ani neměla vyčítat, protože by to byla přirozená lidská reakce – ale asi by mě to moc nebavilo číst. Dost často se stává, že člověk v knize narazí na hrdinku, která je trošku ubrečená, těžko se na to dá nestěžovat. S radostí ale můžu oznámit, že tohle nebyl ten případ. 

Už od začátku mi Kdybychom se neviděli přišla zvláštní. Těžko říct, jestli to bylo tou všudypřítomnou atmosférou, která byla hodně cítit smutkem – anebo něčím jiným? Kdo ví. Autorčin styl psaní mě ale velice rychle vtáhl do víru čtení, díky čemuž jsem byla opravdu velice mile překvapená. Ne, že bych očekávala nějaký propadák, to ne. Ale rozhodně by mě nenapadlo, že se mi dostane až tak dobrého startu. 

Pár podobných knih jsem už četla, takže jsem tak nějak dopředu věděla, do čeho přibližně jdu. I tak jsem byla dost překvapená zpracováním. Autorka totiž sáhla po poněkud… netradičním stylu. Máte rádi duchy a něco, co vás povede k zamyšlení? Pak se vám tohle dost možná bude hodně líbit. 

Osobně jsem z výskytu „ducha“ byla příšerně zmatená. Alespoň tedy v době, kdy jsem tu knihu četla – a pěkných pár týdnů potom, protože mi to stále vrtalo hlavou. Tohle se mi u knížek opravdu moc často nestává. Tahle knížka mě nejen přiměla si trošku pobrečet a prožít emocionální horskou dráhu, ale hlavně mi dala skutečně něco k zamyšlení. Hodně k zamyšlení. Což je ostatně důvod, proč jsem nakonec ze svého hodnocení nestrhla jednu hvězdičku, jak jsem po dočtení měla v úmyslu. 

Některé věci byly poněkud chaotické. Hlavní hrdinka v některých chvílích působila zmateně sama o sobě – což jí rozhodně nevyčítám, ale občas mi to vadilo. Chvílemi jsem trošku nechápala co se děje, protože díky tomu děj na mě působil poněkud chaoticky. Podobné chvíle ale nenastávaly často, za což jsem skutečně moc a moc vděčná. Hodně by to komplikovalo čtení – a věřím, že nejen mě. 

Co se týče postav jako takových, nepřišly mi nějak zvláštní. Tyler se mi líbil – ale jako mrtvý bratr neměl příliš prostoru pro to, aby se nějak projevil. Hlavní hrdinkou je pak již zmíněná Lex, která je sice velice věrohodná v ohledu reakcí a pocitů vzhledem ke svojí situaci, ale chvílemi na mě dělala dojem, že to trošku přehání. Obecně řečeno mi postavy nepřijdou zrovna ohromující, spíš takové typické. S podobným charakterem se člověk setká velice často v různých YA knihách a málokterou postavu bych skutečně mohla označit za originální. 

Na druhou stranu musím říct, že tím rozhodně nekončím. Postavy sice nebyly úplně překvapivé anebo originální, ale měly určitý realistický nádech. Stejně jako Lex, i ostatní působili poměrně přirozeně – někteří dokonce vážně zajímavě. To musím rozhodně přičíst k dobru.
Autorka si dokáže plynulým dějem udržet pozornost, a když už se to zdá, že se nic neděje, dokáže celkem překvapit. Největším pozitivem je beze sporů emotivnost. Kdybychom se neviděli jednoduše působí přirozeně smutně a dokáže v čtenáři vyvolat celou škálu emocí, díky kterým jednoduše musím dát palec nahoru. Pokud hledáte něco smutného, emotivního a čtivého, může pro vás být zrovna tahle knížka tou pravou. 


1 komentář:

  1. Knihu nepoznám, no vypadá naozaj fajn :) Zomierajúci členovia rodiny začínajú celkom fičať ako pozerám :D

    Viallen z http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat