středa 7. září 2016

Jak jsem (ne)vstala z hrobu 1/2

Ano, ještě nejsem mrtvá. (Moji známí už asi budou vědět, že tahle věta nese víc, než jen prostý význam o mojí viditelné neaktivitě) Ano, pokouším se vstát z hrobu. (Čtěte z postele) A ne, nezapomněla jsem na vás! ♥

Většina mých čtenářů už asi ví, že se občas prostě... odmlčím, vypařím. Nedělám to ráda, ani schválně. Bohužel je moje přežívání můj život trošku nemilý a já se zrovna teď dostala do slušně zvláštní situace. I přes to vás ale miluju - to přeci víte. Rozkrájela bych se pro vás! (Ehm... opět nemístná narážka, ačkoliv nezáměrná...)

Co se vlastně stalo? Konečně jsem se dostala k té brigádě v útulku, má to ale samozřejmě háček. Projekt. Nehledala bych název, ale... Dobře, dobře. Přihlásila jsem se - v té době mi na pracáku změnili paní, za kterou chodím. Ta nová není zrovna příjemná... ale zvládla jsem to. Měla jsem tedy jít na nějakou úvodní schůzku do druhého a většího města (Protože u nás jsou hned dvě! Nejsme až taková díra, haha! Přesněji řečeno naše vesnice leží přímo mezi nimi...) - kam jsem se napoprvé nemohla dostavit, protože jsem musela na poslední prohlídku u doktora, toho dětského. Prý nám psali a volali, ale nějak se to nedostavilo. V den první schůzky jsem měla už den zpoždění (Chápete to, celý DEN! Myslím, že tam bylo něco s pojišťovnou... Hmmm) a tak už jsem to neodkládala. Tentokrát jsem už musela. 

Jako správná holka jsem tam tedy šla. Původně jsem se ptala babičky, jestli by mi nedělala doprovod - konec konců, být sama v tak velkém městě a ještě na cizím pracáku je pro někoho jako já dost... děsivé. Zvlášť, když se můj strach z lidí zrovna nezlepšuje... spíš zhoršuje. Odepsala mi na zprávu, že mi jde jen o to, aby se mnou někam chodila, ale jinak na ni kašlu a nemám ji ráda. To fakt bolelo. A že si myslela, že už jsem samostatná. Moc mi tím nepomohla - víceméně jsem se složila. S rodinou zrovna nevycházím a ona byla moje... blízká babička. Měla jsem ji ráda a měla pocit, že mi rozumí. Spíš mi zjevně rozumět nechce, ačkoliv si brala děsně osobně to, že jsem měla mám i  problém se sebepoškozováním. Naštěstí mě zachránila mamka - vzala si volno s tím, že stejně potřebuje ještě něco vyřídit. Takže jsem měla společnost.

Podle staré kresby - ten kroužek je pro představu,
jak později bude vypadat „klaunský“ nos :D
To setkání ušlo. Celá jsem se před tou budovou klepala a jako husička hledala ty správné dveře. (Trvalo mi to celkem dlouho, to místo je hotový labyrint!) Nakonec jsem přišla jako předposlední... trapas. A při rozhodování, jestli do projektu vstoupíme... Jsem mluvila druhá, takže další trapas. O to horší to bylo, když jsem tam musela další den znovu. Tentokrát ale jinak - sama. Mamka už totiž volno mít nemohla.

Celá zoufalá jsem tam tedy jela, ale nakonec jsem si část doby předtím... Docela užila. Četla jsem si Velkého Gatsbyho v jedné menší pekárně/kavárně a dokonce dostala kompliment od prodavačky!


„Promiňte, prý si tu člověk může i sednout, vadilo by vám to?“ zeptala jsem se opatrně.
„Samozřejmě, jen si sedněte. Já si tu sama ráno chodím číst noviny, tak proč by nemohla mladá, krásná slečna?“ Ach ano. Milá slova, to potěší ♥

Od té doby jsem toho moc nedělala. Pokud se tedy nepočítá utápění v hrůze a depresích... A malování. Začala jsem zkoušet malování ve Photoshopu, docela mě to chytilo. Uvidíme, jestli se mi podaří namalovat něco povedenějšího, možná vám někam do článku šoupnu nějaký ze svých rozdělaných pokusů...
Ve Photoshopu jsem také spáchala nějaké ty obálky na Wattpad. Jedna byla pro svoji potřebu a do soutěže (tam jsem se pochopitelně neumístila ani na čtvrtém místě, ale člověk nemůže čekat výhru hned po prvním pokusu, byla to fajn zkušenost), další pro Alexe a jeho prequel k jedné mojí povídce - a zbylé dvě byly znovu jedna pro moji potřebu a jedna na přání. Nějaké vám určitě ukážu.

Zítra (pro vás dnes, protože tenhle článek píšu ještě 6.9.) tam jdu na pracovně-právní minimum. Naštěstí je ta paní neskutečně milá a chápavá, takže by to mělo být v pořádku, snad to zvládnu. Beru si s sebou Dvůr trnů a růží - mám v úmyslu se zastavit v jedné kavárně/pekárně (Ano, další kavárno-pekárna) a dát si tam něco dobrého k snídani, možná i nějaké to cappuccino... V poslední době jsem zkrátka objevila, že kavárny miluju. A ze všeho nejvíc pak čtení v nich. Budu sice mít jen půl hodinky, ale i to je dost na to, abych si užila chvíli klidu a donutila se něco sníst. (Všichni víme, že jinak bych jedla až někdy večer doma... Všichni, co známe moje nejedení) 

Vlastně je celkem smutné, že jsem se do toho Dvoru trnů a růží už nemohla začíst. Když mi včera přišel, tak jsem ho večer ještě otevřela a nakoukla dovnitř - ale jen na chviličku, protože ta knížka je tak zatraceně čtivá a chytlavá, že jsem po prvních pár větách na první stránce... No, musela jsem to zavřít. Však víte. Radši, abych vůbec šla spát. 

První cover na přání, zbylé dva pro sebe - čtvrtý jsem v rychlosti nemohla najít :c

Zbytek času jsem se věnovala hraní Howrse - a u toho něco sledovala. Aktuálně jsem neskutečně nadšená ze seriálu Revenge/Pomsta - jsem u poslední série a napnutá jak struna. Také jsem koukla na Než jsem tě poznala, o obojím bude v nejbližší možné době článek. (Stejně jako slíbená recenze na Všechny malé zázraky, kterou už mám připravenou) Měla jsem dost silný čtecí blok, ten nalomil až Gatsby - to je naprostá tutovka, tu knihu miluju ♥
Také jsem ale psala. Konečně jsem dopsala pokračování některých svých povídek na Wattpadu, ačkoliv mě mrzí, že teď už na to nějak nemám chuť. Dneska. Moc stresu, moc strachu. Málo cukru, došlo mi instantní vanilkové kafe a už přes týden jsem nedostala svoje tvarohové šátečky... Zavedla jsem si totiž takzvané „šátečkové dny“ - pondělí a pátek - abych i v depresích měla něco, na co se těšit. Fungovalo to, dokud šátečky záhadně nedošly v obchodě, kam táta jezdí nakupovat... Smůla. Vždycky mi je někdo vyfoukne!

Taky jsem učinila šílené rozhodnutí - chci se nechat odbarvit a přebarvit si vlasy na růžovo. Jestli mi totiž něco dodává pocit sebevědomí a bezpečí mezi lidmi, jsou to barevné vlasy. Když na mě někdo pak kouká, je nejpravděpodobnější, že jeho pozornost přitáhly právě ty vlasy - což už jsem si onehdy odzkoušela, když jsem měla vlasy částečně růžové. Až se mi ta barva vymyje, asi sáhnu po zrzavé - stejně mám teď konečky zrzavé a líbí se mi to, takže problém vyřešen! (A jsem z toho vážně nadšená *-*)

Na Howrse se mi na poslední chvíli podařilo v akci získat
tohohle vzácného koňucha - Šamana z kouzelného klobouku.
(Škoda jen, že na svém vedlejším účtu na mezinárodní verzi,
ne na té české :D)
Další věc je poněkud nepříjemná. Umřel mi mobil. Na cestě za doktorkou se mi sekl, vibroval jako šílený a když jsem mu vytáhla baterku (protože jinak nereagoval) tak se mnou půl hodiny nekomunikoval. Když se nechal zapnout, většina baterky pryč a nic nefungovalo. Aktuálně mám tedy půjčenou nějakou dotykovou Nokii od tety, ale těžko říct, jak ta to má s foťákem - kdybych pro vás něco fotila, tak těžko říct, jak by to dopadlo. Asi si budu muset pořídit nový telefon, protože tenhle blbnul už dřív. Tak uvidíme, no... Když tak už mám nějaký vyhlídnutý.

V poslední době jsem také často potkávala naše neplatící nájemníky - pavouky. Určitě si pamatujete na „koště-vzdorné pavouky“ - tak tohle je pokračování. Asi čtyřikrát se mi stalo, že jsem došla do koupelny a pak se ohlédla na nějakou stěnu... a byl tam. Pavouk. V té chvíli se mi vždycky v hlavě rozezněla znělka z Pirátů z Karibiku a já sáhla pro sprej proti pavoukům. Ještě teď z toho mám husí kůži! :D
Taky jsem začala hrát nějakou tu hru - Deus Ex: Human Revolution. S tím se váže taková vtipná historka... Obvykle takové hry nehraju, abych pravdu řekla. Nejblíž jsem s tím byla při hraní Tomb Raideru, ale to je jiná pohádka. Když jsem šla na první misi, netušila jsem (jako správný zelenáč) - jestli po mě budou stráže u vchodu střílet. Jsou se mnou, anebo proti? Ze zvědavosti jsem koukla na krabice, protože jsem věděla, že v nich mohou být energické tyčinky anebo pivo (a bůh ví, že já miluju sbírání věcí!) - ale nechtíc jsem... tu krabici hodila po jednom strážci. Tak jsem zjistila, že nemají rádi, když po nich někdo hází papírové krabice, protože mě zastřelili. Ano, jsem amatérka :D

A proč 1/2? Protože ještě netuším, jestli mě ta návštěva do hrobu znovu nepoloží...
...ozvu se vám tedy další den, až budu znát odpovědi ♥

Ou! Málem jsem zapomněla! Nejlepší příhoda ze všech! O tu vás rozhodně nemůžu ošidit! Zrovna jsem si psala životopis, jak jsem dostala za úkol - a protože už jen název mojí střední je dlouhý jak týden před výplatou a (zbytečně) složitý, radši jsem si vygooglila i svojí základku. Však víte - ne všechny školy se jmenují „základní/střední/vysoká škola a místo“ - tak pro jistotu. Google na to ale měl jiný názor... Místo školy mi vyhodil hřbitov. A to si fakt nedělám srandu, docela teď lituju, že jsem si to i nevyfotila :D Byla to náhoda? Nemyslím si! 

3 komentáře:

  1. Wau to je pekne dlouhej clanek :D nez jsem docetla, zapomnela jsem, co jsem chtela napsat do komentare :D tak alespon co si vzpomenu :) brigada v utulku? Chci vedet vic! To s babickou me mrzi. A jste husty ze mate dva pracaky :D snad s nami zustanes dyl ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jeden je v jednom městě a druhý v druhém :D :D Bohužel o té brigádě není moc co říct, nakonec to padlo :/ Budu víceméně mít brigádu pro tu samou slečnu/paní, co ten útulek vede, ale nebude to mít nic společného s kočkami a kdo ví, jestli tu práci budu moct vůbec dělat, protože to bude pro nějakou firmu či co... Docela mě to zklamalo.
      A jop, trošku jsem se rozepsala :D Jinak díky za komentář ♥ I v té skupině jsi byla jediná, co si nakonec našla chvíli čas a přečetla to a okomentovala :D Připadám si jako pablb, když vidím že to vidělo deset lidí a nikdo se neobtěžuje :D

      Vymazat
  2. No hezký, tak dlouhý článek jsem nečekala ale to vůbec nevadí. :D :) O tom útulku vím a chtěla jsem se tě zeptat jak to pokračuje už je to lepší? :) Jinak Revenge jsem dříve sledovala a neskutečně mě ten seriál bavil :D s pavouku mám taky hruzu takže se ti vubec nedívím. :D a jinak fakt moc pěkný článek. :) mám ráda tvůj styl psaní. www.fitfoodhealthy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat