pondělí 6. června 2016

Recenze | Já, Poutník - Terry Hayes


„Jediný thriller, který si letos musíte přečíst.“
(The Guardian)

Jako malý byl svědkem vraždy své matky, poté ho adoptovala zámožná rodina, u které mohl být šťastný. MOHL BÝT, ale nebyl. Byl jiný, než ostatní - a celý jeho svět se znovu obrátil tehdy, když přijal práci v přísně tajném oddělení, které se zabývalo zločiny mezi vlastními řadami státu. Po několika letech, kdy oddělení zažilo krach a rozpadlo se, se stáhl do ústraní a napsal knihu, která měla pomoct vyšetřovatelům vražd. Jeho kniha ale posloužila jako učebnice - a díky ní došlo k zdánlivě dokonalé vraždě, která se jak díky svému provedení, tak díky svému poslání rychle mění v noční můru...


Jako vášnivá čtenářka hororů a thillerů jsem si knihy Já, Poutník jednoduše nemohla nevšimnout. Spousta velice kladných recenzí, skvělé hodnocení jak na Goodreads, tak na Databázi knih a moje přirozená zvědavost stoupající s každým dalším přečteným slovem v anotaci jednoduše zapříčinila fakt, že jsem s touto knihou nakonec strávila několik velice zvláštních nocí plných dumání, spekulování, odhalování - a fascinovaného čtení.

Kniha Já, Poutník je naprosto geniální. Autor zde vytvořil tak dokonale spletitý příběh, který ze

začátku může působit jako chaotický, neohrabaný a roztroušený, vzhledem k tomu, že se některé části děje tváří, že k sobě vůbec nepatří - ale postupem času do sebe všechno naprosto perfektně zapadá. A přesně takové knihy jednoduše zbožňuji - geniální, zvláštní děj, který působí tak nějak všelijak, ale po dočtení knihy nastává minimálně několik minut užaslého zírání na poslední stránku a nadávání v duchu, že: ''Jak to, že mi to nedošlo?!'' V tomto případě jsem přeci jenom tak daleko od pravdy nebyla, což mě skutečně těší, ale rozhodně se o ději nedá prohlásit, že by byl předvídatelný. Autor v knize vytvořil tolik otázek, smyček a dalších kliček, ale všechno se postupně dozvídáme a jen nás to musí utvrdit v tom, jak úžasně je Já, Poutník zpracován. Proto jednoznačně není divu, že má tak skvělé hodnocení a velice pozitivní ohlasy.


Co se týče postav, ani ty nejsou nijak nezajímavé, nebo snad tuctové. A to se týká především hlavního hrdiny - ''Poutníka'' - který je opravdu zvláštním člověkem, který je samé tajemství - ale bez tajemství by to jednoduše nešlo. Jeho samotná kariéra je opravdu dost neobvyklá, pokud jde o knižní svět, což je jen dalším plus. Kdo mě ale skutečně velice zaujal z postav, byla ona vražedkyně, která využila Poutníkovy knihy jako učebnici pro vytvoření dokonalé vraždy. Od té chvíle, kdy jsem se ocitla v onom hotelovém pokoji s mrtvou ženou v kyselině, bez jediného otisku prstu, jediné stopy po pachateli, jsem byla jednoduše opravdu fascinovaná. Celá tahle scéna na mě do teď působí opravdu zvláštním, možná až krutě realistickým dojmem s lehkým nádechem fantazie, který tam dodává onen fakt, že vražedkyně nezanechala nic, co by ji mohlo prozradit - a zároveň nic, co by mohlo pomoct identifikovat oběť. Samozřejmě nebudu prozrazovat děj, abych vás nepřipravila o spoustu skvělých překvapení a hlavně o ten skvělý zážitek ze čtení.

Ačkoliv je Já, Poutník opravdu skvělá kniha - a o tom jednoznačně není pochyb - jsem při čtení narazila na jednu věc, která mě skutečně nemile překvapila a čtení mi po jistou dobu velice komplikovala. Šlo o návrat do minulosti hlavního hrdiny, který byl na můj vkus neuvěřitelně dlouhý a bohužel - dle mého názoru také velice zbytečně prodlužovaný, čímž mě místy téměř nudil. Hlavní hrdina má opravdu spletitou minulost, která je pro hlavní dějovou linku velice důležitá, ALE, způsob, jakým autor onen návrat do minulosti podal, mě svým způsobem zklamal. A když k tomu vezmeme i samotnou délku části s Poutníkovou minulostí, tak tu máme první nemilou (bohužel velice nemilou) věc. Upřímně řečeno, (přibližně) 200 stran jen o velice složité minulosti poté, co nás autor navnadí na současnost v hotelovém pokoji s onou dokonalou vraždou, není až tak úžasných, jak si možná autor myslel, nebo zamýšlel. Na druhou stranu to je ale snad jediná věc, kterou bych mohla této knize vytknout, což situaci značně zlepšuje.

Celkově vzato je tedy kniha Já, Poutník skutečně velice vydařeným debutem, který oprávněně sklízí veliký úspěch. A jednoznačně musím souhlasit s tím, že je toto jediný thiller, který si letos jednoduše musíte přečíst, pokud je vám tento žánr blízký. Za mě jednoznačně pět hvězdiček.



0 komentářů:

Okomentovat