neděle 5. června 2016

Recenze | Dech - Sarah Crossan


Lidé žijí v kapsulích, mají přesně vyměřenou dávku kyslíku pro každého - a tak se některé dříve normální věci a aktivity stávají výsadami pouze nejbohatších, chudí lidé sotva zaplatí za kyslík, který v kapsulích potřebují k tomu, aby měli co dýchat. Kdokoliv si chce jen zasportovat, musí si připlatit nehoráznou sumu za další potřebný kyslík. I přes to se ale lidstvu daří dál prosperovat - třebaže bez zeleně a stromů. Příroda vymřela, jediný život je možný právě v kapsulích - a kdo chce vidět nějaké rostliny, musí do arboreta. Samotná lidská společnost se dělí do tří skupin: nejchudších, pomocných pracovníků, dále stevardy, kteří mají za práci udržování pořádku a nejbohatší vrstvy, jakou zastupují prémiové.
Takový je svět Bey, Quinna a Aliny. Bea s Quinnem se od svých vrstevníků silně odlišují touhou žít opravdový život, svým smýšlením ale také smyslem pro dobro. Díky původně obyčejně naplánovaném výletu mimo kapsuli se ale brzy ocitají v nehostinné pustině s nepříliš velikým množstvím kyslíku. Na konci svojí cesty ale nenacházejí jen pořádné překvapení, ale také značné nebezpečí...


Dech je jednou z mála dystopií, které skutečně stojí za to. Pokud pomineme nejznámější dystopie jako je Divergence, Hunger Games nebo Hostitele je tahle kniha poměrně neznámá, což je opravdu škoda. Skutečně totiž stojí za přečtení. Sarah Crossan vytvořila úžasný dystopický svět, který dle mého názoru není příliš daleko od možné budoucnosti - žádné stromy, žádné rostliny, květiny. Pouze přesně vyměřená dávka kyslíku, pokud máte štěstí, tak si můžete alespoň jednou za život dokoupit dávku navíc a možná si budete moct zasportovat, zatančit... anebo na chvíli mimo kapsuli, která znamená přežití. To se mi na samotném námětu skutečně líbí - dýchání je naší nutnou přirozeností, ale časem se o tu možnost vlastně sami připravujeme. I díky tomu samotný příběh působí opravdu realisticky, třebaže se odehrává v budoucnosti.

Od začátku čtení jsem chvílemi mívala pocit, že kniha disponuje velice pomalým rozjezdem. To se relativně změnilo s příchodem několika desítek stran, ale moje nechuť vůči jedné z hlavních postav tomu příliš kladných bodů nedodala. Nemůžu říct, že bych se při čtení nudila, ale někdy jsem trpěla silným nutkáním buď knihu odložit, anebo přeskočit alespoň dvě stránky. Obvykle tomu tak bývalo při kapitolách z pohledu Aliny, kterou jsem jednoduše nesnášela, ať už dělala cokoliv. Protivná mi byla od samotného začátku, toho pocitu jsem se ani na poslední straně nezbavila, proto jsem skutečně zvědavá, jak s ní budu zápasit v druhém díle. Oproti tomu jsou mi ale Bea a Quinn milejší. Prakticky ani jeden z hlavních hrdinů není nesympatický, ani neoriginální, jen s Alinou jsem si jednoduše nesedla. S vedlejšími postavami už to ale v některých chvílích bylo lehce nevyvážené. Některé postavy jsem musela chvílemi skutečně proklínat, protože mě jejich chování nebetyčně vytáčelo, ale kdykoliv se autorka rozhodla vrátit ke Quinnovi a Bee, provolávala jsem slávu. Ne, že by charaktery vedlejších postav byly nějak špatné, ale spíš trošku přehnané. Některé přímo otravné, zvlášť když se naprosto stejné postavy objevují ve spoustě jiných (a často i žánrově stejných) knihách. Tím jsem zrovna dvakrát potěšená nebyla.

Autorčin styl psaní mi maximálně vyhovoval, třebaže mi chvílemi v textu cosi chybělo, nemůžu si stěžovat. Musím ale uznat, že jsem někdy narážela na zbytečné detaily, které bych z knihy vypustila, ale to je sám o sobě dost zanedbatelný fakt, protože to nijak neovlivňuje čtivost, jakou Dech disponuje. Stránky vcelku rychle mizí jedna za druhou, proto nebýt nějakých těch chvílí, kdy jsem chtěla knihu odložit anebo něco málo přeskočit, je to v tomhle ohledu opravdová paráda. Trošku horší už je to potom se samotným způsobem napsání. V klasickém režimu kapitol jsou totiž části z pohledu jednotlivých postav - a pokud vám některá z nich nesedne, tak se asi při čtení takové části příliš bavit nebudete, bohužel. Pro nepozornější čtenáře je tu pak navíc riziko, že se při čtení můžete ztratit, pokud chvíli čtete nepozorně.

Celkově vzato je Dech podařenou dystopií, které nechybí ani hlubší myšlenka, ani čtivost. Existuje možnost, že bude čtenář lehce bojovat s některou z postav a jejím pohledem, ale to je silně individuální záležitost. Některé (vedlejší) postavy jsou dost neoriginální, ale společně s dobrou čtivostí a několika nezapomenutelnými scénami se Dech dle mého názoru řadí k vydařeným dystopickým knihám, co jistě stojí za přečtení.


0 komentářů:

Okomentovat