Zaklínač: Poslední přání je povídková sbírka, ve které se poprvé setkáváme s Geraltem z Rivie -
zaklínačem. Geralt coby zaklínač prakticky zastává profesi deratizátora - jen poněkud jiných potvůrek, než jsou krysy anebo další hlodavci. Zbavuje lidi nejrůznějších tvorů a bestií, na které by si nikdo jiný netroufl. Strigy, ghůlové, mrchožrouti... cokoliv, co vás napadne. V několika povídkách se tak seznamujeme s Geraltovými osudy a cestami: od příběhu o setkání jeho matky s otcem přes záchranu dcery krále Foltesta, která je zakletá ve strigu, až po jeho setkání s jeho osudovou láskou v podobně čarodějky Yennefer, která se nakonec stane právě jeho posledním přáním od džina.
Když se řekne fantasy, přestavím si jen několik sérií. Pro někoho patří mezi klasickou fantasy Hobit anebo Pán prstenů - mě se ale mnohem dřív vybaví Píseň ledu a ohně... a pak samozřejmě Zaklínač. V dnešní době se to samozřejmě fantasy knihami jenom hemží, ale málokterá je opravdu dobrá. Často je skoro každá třetí, někdy i druhá, jako přes kopírák a člověk se pak jednoduše neubrání zklamání, což zamrzí. Zaklínač takový ale v žádném případě není.
Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaký příběh a svět opravdu pohltil. O Zaklínači jsem se dozvěděla díky hře, která mě taky tolik navnadila - a jako vášnivá čtenářka, ale i hráčka - jsem oběma verzím naprosto propadla. Sotva jsem se ale nechala pohltit tím příběhem a světem, toužila jsem po možnosti si celou sérii přečíst. Trošku jsem se obávala zpracování a stylu psaní, protože ne pokaždé si v takových případech s obojím sednu, ale i přes tyhle počáteční obavy jsem se pustila do čtení a nakonec jsem byla i mile překvapená, protože Zaklínač dokonce obsahuje i nějaké ilustrace, což bylo vážně pěkné. Pro představu, proč ne?
Příběh i svět jsou opravdu perfektně promyšlené, ale zároveň jsou podané takovou formou, že se člověk neztrácí. Často bývají knihy v tomto žánru podané nešťastně, takže autor člověka zasype spoustou nejrůznějších pojmů, názvů a dalších věcí, kterým člověk nemá šanci porozumět - v tomhle případě tomu tak ale rozhodně není. Je pravda, že vzhledem ke Geraltově práci by podobná situace mohla nastat, Andrzej Sapkowski to ale vyřešil opravdu dobře. Třebaže se čtenář setkává se spoustou nejrůznějších tvorů, bestií a potvor, tak nemusí mít obavy, že by se v nich nevyznal. K žádnému chaotickému hledání nedochází - alespoň u mne tomu tak tedy nebylo. Co se samotných speciálních názvů a jmen týče, nedá se popřít klasické kouzlo fantasy a polštiny. V tomhle případě máme vážně velkou výhodu, že jsme Češi - některé názvy totiž naši Angličtí přátelé nikdy nebudou mít tak ''smyslné'' jako my. Například jméno Geraltova koně - Klepna. Jsou zkrátka věci, ve kterých máme jasnou výhodu. Nebyla jsem úplně svá z názvů měst a nejrůznějších králů a podobně, ale ani v tomhle se nakonec neobjevil žádný problém. Zaklínač může sice působit složitě, ale rozhodně takový není. Všechno se dá snadno pochopit i zapamatovat.
Postavy jsou neskutečně zajímavé. Co se hlavního hrdiny - Geralta z Rivie - týče, je to opravdový sympaťák. Jsem si jistá, že si ho nejeden čtenář oblíbí už kvůli jeho způsobu vyjadřování a velice specifickému stylu humoru, který jednoduše nezapře. Často jsem se u čtení musela smát, protože se s Geraltem rozhodně člověk nikdy nenudí. Vedlejší postavy by mohly v některých případech působit trošku ošizeně, ale jsem si jistá tím, že tomu tak není. Sice nedostávají tolik prostoru jako ostatní a příliš jich člověk neuvidí, ale je to konec konců Geraltův příběh - proto dává smysl, že je jako hlavní postava v popředí a všechno se primárně točí kolem něj a příběhů s ním spjatým. Vedle něj se ale také setkáváme s jeho přítelem Marigoldem a krásnou čarodějkou Yennefer, která je dalším autorovým esem v rukávu. Pokud hledáte knihu, která disponuje nejen chytlavým světem a dobrým příběhem, ale hledáte taky vážně zajímavé postavy, tak jste u Zaklínače rozhodně na správné adrese. Geralt s Yennefer jsou jednak skvělým párem, dokonale se doplňují - ale také jsou jedněmi z těch celkově nejzajímavějších literárních (a v případě herních adaptací také herních) postav, s jakými jsem se kdy setkala, bez jakéhokoliv přehánění. Opravdu upřímně.
Autorův styl psaní nepostrádá čtivost, ale místy na mě působil až zbytečně podrobně a protaženě, místy mi i nesedl, třebaže tomu tak nebylo pořád. Ne každému také sedne povídková forma, ale Zaklínač rozhodně může zaručit velice povedenou fantasy, nějaké to napětí a samozřejmě i humoru, včetně zajímavých postav. Vřele doporučuji fanouškům fantasy literatury. (Recenze psána pro Megaknihy.cz)
0 komentářů:
Okomentovat