středa 20. ledna 2016

Recenze: Stephen King - Dlouhý pochod

                        Dlouhý pochod | The Long Walk     

       
Autor: Stephen King (Richard Bachman)
Počet stran: 278
Rok vydání: 2012
Série a díl v sérii: -
Vazba: Hardback s přebalem
Nakladatelství: Beta-Dobrovský

Anotace: Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Neuvěřitelný, ostrý, krutý a dramatický - takový je Dlouhý pochod. Po dočtení jsem cítila srdce až v krku a podivné mrazení v zádech. 

Sto chlapců, míle dlouhá cesta. Oproti tomu třpytivá vidina výhry a pouhá tři varování, která takzvané Chodce dělí od jasné smrti - to je Dlouhý pochod. Krutá soutěž, ve které nejde o to, jak vypadáte, jak jste chytří nebo oblíbení - ale o to, jak dlouho jste schopní jít. Kolik mílí ujdete, než budete muset zastavit a zastřelí vás, protože vám dojdou varování? Za jak dlouho vás skolí nějaká nemoc a vy zemřete ještě před tím, než na vás vojáci vystřelí? Kolik lidí uvidíte zemřít, než sami zemřete? Ze sta chlapců přežije pouze jeden. Jen jeden.
Pravidla Dlouhého pochodu jsou prostá. Udržovat určitou rychlost, nezpomalit a nezastavit se. Jakmile Chodec zpomalí, nebo se zastaví - dostane varování. Varování jsou tři, pak už není nic - jen sborový výstřel zbraní, krev na silnici a o jednoho Chodce méně. V Dlouhém pochodu neexistuje nic jako „už to nezvládám, vzdávám se, jdu domů“. Nejdete, zemřete. Prosté, stejně jako samotná smrt.
Hlavní hrdinou je Ray Garraty, v Dlouhém pochodu pod číslem 47. Není ničím jasně výjimečný, má stejné šance na výhru - a tudíž i na přežití - asi jako všichni ostatní. A Dlouhý pochod začíná...

Už jsem od Stephena Kinga pár knih přečetla, což obvykle zvyšuje moje očekávání, takže jsem nebyla nijak příliš překvapená, když jsem se na začátku seznámila s průměrným hlavním hrdinou jménem Ray Garraty. Postupem času (a postupem Chodců v Dlouhém pochodu) jsem ale zjistila, že mě King znovu dostal. Na začátku se mi většina postav zdála naprosto průměrná, anebo jednoduše nesympatická, ale jako by se postupně otevřeli - a rychle si získali moje srdce. Garraty, toho jsem si oblíbila hned krátce potom, co začal Dlouhý pochod - ale v průběhu pochodu jsem si oblíbila i hned několik dalších postav, protože... Ale ano, řeknu to trošku hloupě, měli skvělý charakter. King je dokázal vykreslit tak ostře realisticky, že jsem byla schopná si je představit po svém boku.
Člověk by se neměl nechat zmást a odradit hned na začátku, protože ne každý odhalí své pravé já hned na začátku knihy, to by bylo moc snadné, moc rychlé. Jsou to i právě ta odhalení, co nám berou dech a nutí nás zběsile číst dál, proto jsem za tohle menší překvapení byla vážně moc ráda. 

Svým způsobem by někomu Dlouhý pochod mohl připomenout Hunger Games. Obě knihy mají podobnou tématiku - smrt a její diváci, dalo by se říct. Takových knih je sice rozhodně víc, ale jistá spojitost mezi tím skutečně je. Dlouhý pochod je ale jednoznačně osobitý, velice upřímný a ostrý - místy dokonce nelítostný, stejně jako ona samotná soutěž. Je to kruté, ale naprosto uvěřitelné, stejně jako všudypřítomná smrt, která jen zahušťuje už tak opravdu silnou atmosféru, která by se doslova dala krájet.

Od začátku jsem odhadovala, kdo vyhraje - ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by konec mohl být tolik dramatický a šokující, Nevím, všechno bylo opravdu hodně dramatické - to umírání, a samotné odpočítávání mil - a čas, naprosto všechno. Autorův styl psaní a mrazivý děj rozhodně tvoří knize nezapomenutelnou atmosféru, která jistě nesedne každému, ale rozhodně stojí za pozornost. Tím ale King nekončí. I přes typicky ostrou dávku akce, napětí a místy i trošku hororovějších scén, autor přihodil špetku specifického humoru, který celou záležitost zvláštním způsobem obohacuje.



1 komentář:

  1. Stephen King má super knihy ! Túto som ešte nečítala, ale určite sa po nej popozerám :)

    My blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat